Domů - Mladí zdravotníci

Nebudu vám lhát, po Večerníčku jsme spát nešli. Zatímco se i nejopozdilejší z našich vrstevníků doloudali domů a později zapadli do postelí, v době, kdy slušný člověk nevystrčí nos z domu, jsme stále setrvávali ve zdech našeho gymnázia a simulovali tolik zranění, kolik nás jich (snad) nepotká za celý život. A naši hrdinní zdravotníci?

Bez nejmenší známky únavy neohroženě zachraňovali naše prachbídné životy a k jejich chvále musím poznamenat, že jsme všechny jejich zásahy přežili . Nebáli se použít všech možných i nemožných prostředků a uplatnit veškeré své vědomosti pro naši záchranu stejně tak, jako jsme ani my nešetřili svými silami a do padnutí prolévali litry a litry umělé krve, kterou jsme bez reptání rádi obětovali na oltář vědy. Teď ale vážně – co se v pondělí vlastně dělo? V naší škole jsme se sešli my, zástupci „starších“ ročníků, a mladí zdravotníci, žáci primy až tercie, s cílem připravit naše zdravotníky na okresní kolo soutěže, která je v nejbližší době čeká. Pro mě osobně znamenalo pondělní odpoledně (a večer) skvělou příležitost nejen se podílet na vzdělávání žáků naší školy ve směru, který je sice podle mého názoru důležitější než rovnice se dvěma neznámými (i když bychom z výuky mohli nabýt opačného dojmu, v životě člověk narazí rozhodně mnohem častěji na zraněného člověka než na úplně obyčejné x na druhou), ale bohužel taky zanedbávanější, ale i možnost se sama něco přiučit a výborně si to užít. Myslím, že krvavá podívaná, která by dokázala zamotat hlavu i hraběti Drákulovi, splnila svůj účel, ale i bez ní by nebylo nouze o zábavu, kterou rozhodně stojí za to si zopakovat .