Vložil(a)
16.11.2014 11:09 

V rám­ci dlou­ho­le­té spo­lu­prá­ce GJO s Ma­teř­skou ško­lou Po­hád­ka v Kut­né Ho­ře se na­še tří­da C1A zú­čast­ni­la jed­né z již tra­dič­ních ak­cí škol­ky – Dra­ki­á­dy. Na­ším prv­ním úko­lem by­lo vy­ro­bit o ho­di­ně EVV pa­pí­ro­vé kost­ry dra­ků, kte­ré jsme s dět­mi poz­dě­ji ma­lo­va­li. Už to se ale uká­za­lo ja­ko po­řád­ný oří­šek! Přes­to­že jsme se na dě­ti vel­mi tě­ši­li, ve chví­li, kdy jsme mě­li po­pr­vé pře­kro­čit práh škol­ky, by­la v nás i tro­cha zdra­vé ner­vo­zi­ty. Jak bu­de na­še ko­mu­ni­ka­ce s dět­mi pro­bí­hat? Ne­bu­dou se nás pří­liš bát? Kam pů­jde­me a jak to vlast­ně bu­de všech­no pro­bí­hat? Na­še oba­vy se ale poz­dě­ji uká­za­ly ja­ko ne­pod­stat­né. Dě­ti z nás mě­ly ra­dost a k na­ší vše­o­bec­né úle­vě se nás ani tro­chu ne­sty­dě­ly. Po vzá­jem­ném před­sta­ve­ní a roz­dě­le­ní do sku­pi­nek jsme se svý­mi ma­lý­mi svě­řen­ci usa­di­li ko­lem ma­lých sto­leč­ků, kte­ré pro nás by­ly ma­lé až pří­liš, a ko­neč­ně při­šla hlav­ní ná­plň tvo­ři­vé­ho do­po­led­ne – ma­lo­vá­ní dra­ků. I když na­ším úko­lem by­lo na dě­ti pře­de­vším do­hlí­žet a ji­nak vše po­ne­chat je­jich fan­ta­zii, ve vý­sled­ku jsme by­li ba­rev­něj­ší než oni sa­mi. Na­ma­lo­vá­ním ve­se­lých a stra­ši­del­ných ob­li­čejů ale na­še prá­ce roz­hod­ně ne­kon­či­la – če­ka­la nás vý­ro­ba oca­su. A to byl úkol téměř nad na­še sí­ly. Smá­li jsme se, když se na­ši ka­ma­rá­di za­mo­tá­va­li do me­t­rů pro­váz­ků a kre­pá­ku a na­ko­nec se ztra­ti­li na ko­ber­ci me­zi nad­še­ný­mi dět­mi. Po tak ná­roč­né prá­ci nás všech­ny če­ka­la sva­čin­ka. Pak ješ­tě tro­cha hra­ní a náš ná­vrat zpět do ško­ly. Za tý­den jsme se do škol­ky ale opět vrá­ti­li – ten­to­krát při­pra­ve­ní na dal­ší úkol – pouš­tě­ní dra­ků na hřiš­ti So­ko­lák. Dra­ci by­ly usu­še­ní, s při­dě­la­ný­mi ocás­ky a, k na­še­mu ve­li­ké­mu pře­kva­pe­ní, při­špen­dle­ní na ná­stěn­kách! By­lo nám tro­chu div­né, jak pů­jde­me pouš­tět dra­ky bez dra­ků… Ale pa­ní uči­tel­ky nám da­ly do ru­kou plas­to­vé, kou­pe­né dra­ky se slo­vy, že „tihle bu­dou lé­tat líp.“ Na hřiš­ti nás če­kal téměř nad­lid­ský úkol – do­stat dra­ky do vzdu­chu. Smá­li jsme se své mar­né sna­ze a po­bí­há­ní po tar­ta­nu a ať jsme se sna­ži­li se­be­víc, dra­ci zkrát­ka pří­liš ne­lé­ta­li. Pa­ní uči­tel­ky však ne­ne­cha­ly na­ši sna­hu bez od­mě­ny – k ro­hlíč­ku ke sva­či­ně a sklen­ce ča­je jsme do­sta­li ta­ké pa­pí­ro­vé me­dai­le s ná­pi­sem Dra­ki­á­da – pro při­po­me­nu­tí to­ho, jak se nám me­zi dět­mi lí­bi­lo. S dět­mi jsme cel­ko­vě strá­vi­li čty­ři ho­di­ny, ale i tak krát­ká do­ba nám to­ho hod­ně při­nes­la. Mys­lím, že bychom se shod­li na ale­spoň na jed­né vě­ci – že ve škol­ce se nám všem moc lí­bi­lo. Jen nás tro­chu mr­zí, že my se do tak bez­sta­rost­né­ho vě­ku už ni­kdy ne­vrá­tí­me.

Martina Veberová, C1A

c

Trackback Tisk

Tags:

Kategorie: Různé

Umístění: Blogs Olivová