11 26

Vložil(a)
26.11.2015 10:24 

  

V pondělí 23. 11. na naši školu, Gymnázium Jiřího Ortena, zavítal Jakub Vágner, rybář, který cestuje za lovem sladkovodních ryb a za dobrodružstvím s ním spojeným po celém světě. Jeho expedice nejčastěji směřují do odlehlých koutů naší planety, nedotčených lidskou rukou, kde loví největší či nejzajímavější ryby daných oblastí. V posledních letech se věnuje především Amazonii, ve které strávil již tři roky, a také Africe, konkrétně rovníkové řece Kongu. V minulosti strávil nějaký čas v Austrálii, kde pracoval jako rybářský průvodce Big Game Fishing – lovu mečounů, tuňáků nebo žraloků. Rybářský průvodce byl i v mnoha zemích Evropy. Své expedice nepodnikal jen do míst s vysokými teplotami, ale zakusil i druhý extrém na sibiřské expedici.

 

Na naši školu přijel vyprávět nejen o rybaření, ale také o místech, která jsou od nás velmi vzdálena, a nikdo z nás je nikdy nenavštívil. Bohužel ale také pravděpodobně nikdy nenavštíví, protože lidé se dostávají stále dále a dále do srdce předtím nedotčených deštných pralesů, jejichž plocha se zmenšuje rekordní rychlostí tří fotbalových hřišť za hodinu. Společně s nimi mizí i zásobárna vody, léků a mnoho přírodního bohatství, které už nemůže být ničím a nikým nahrazeno.

 

Svou přednášku započal představením svého nového pořadu „Big Fishman“, který natočila britská BBC a na našich obrazovkách se bude vysílat od ledna. Poté nám s obrázkovou prezentací představil tři ze svých expedic – do srdce Amazonie, na Sibiř a na Papuu-Novou Guineu.

Do Amazonie se vypravil za největší sladkovodní rybou této planety – Arapainou Gigas. Více než o lovu této ryby mluvil spíše o kráse amazonské přírody, nástrahách deštného lesa, pokoře, kterou musíme v pralese mít, o respektu, s jakým musíme k prostředí přistupovat, i o kulturním šoku, který čeká každého z vyspělé civilizace, když se setká s domorodci, kteří nikdy neviděli bílého člověka. Jeho vyprávění bylo zábavné i poučné, dozvěděli jsme se nejen zajímavé informace o prostředí, které je pro nás takřka neznámé a bohužel velmi rychle mizí, ale také o samotné lidské povaze, o jeho radosti z prvního kontaktu s domorodci, kterou vzápětí vystřídal smutek z toho, že nikdo z budoucích generací už to pravděpodobně nebude mít šanci zažít. Blížíme se totiž do bodu, kdy už nebude na Zemi kde ani co objevovat.  

 

 

Ve druhé části přednášky jsme se podívali na ledovou Sibiř a dozvěděli se také něco o ruské nátuře, potížích s extrémním mrazem a porouchanou starou technikou.
Nejvíce nás však šokovala poslední část Jakubova vyprávění. Přenesli jsme se do Tichomoří na Papuu-Novou Guineu a s úžasem vyslechli fakta o stále existujícím kanibalismu, lidských obětech i hrozivé letecké dopravě v místě, kde se starými válečnými letouny létají váleční veteráni a nehodovost je zde nejvyšší na celém světě.

Po skončení přednášky byl Jakub Vágner odměněn zaslouženým potleskem a připojil své jméno na zeď učebny hudební výchovy mezi jména slavných osobností, které navštívily naši školu v minulosti. Jeho povídání bylo zábavné, ale také velmi poučné. Dozvěděli jsme se mnoho o koutech světa, které známe jen z televizních dokumentů, ovšem v podání někoho, kdo pobyt na těchto místech skutečně okusil, se všemi jeho krásami i většími či menšími nepříjemnostmi. Zároveň předal studentům velké poselství – že nic není nemožné a je důležité jít za svými sny, které, ač se zdají sebevíce nepravděpodobné, se mohou vyplnit, pokud skutečně chceme a uděláme pro ně vše, co je v našich silách.

 Martina Veberová, C2A