Vložil(a)
10.8.2016 20:19 

Jed­ním z hlav­ních úko­lů fo­to­krouž­ku by­lo kro­mě ji­né­ho ta­ké zpro­voz­ně­ní tem­né ko­mo­ry, abychom se moh­li ve­d­le di­gi­tál­ní fo­to­gra­fie vě­no­vat i fo­to­gra­fii ana­lo­go­vé a je­jí­mu zpra­co­vá­ní. To­ho­to ne­leh­ké­ho úko­lu se zhos­til Ji­ří Čer­no­hor­ský s po­mo­cí Zdeňka Oli­vy a po­u­ži­li k to­mu z vel­ké čás­ti vy­ba­ve­ní, kte­ré nám od­ká­zal fo­to­graf pan Ma­lý. A pro­to­že ško­la ješ­tě ani zda­le­ka ne­za­ča­la, mě­li jsme my, čle­no­vé fo­to­krouž­ku, do­sta­tek ča­su se­zná­mit se s dlou­hým a ma­gic­kým pro­ce­sem vzni­ku kla­sic­ké fo­to­gra­fie (ma­gic­ký je pře­de­vším pro nás, zhýč­kan­ce mo­der­ní tech­ni­ky, kte­ří si­ce zvlád­nou pho­to­shop, ale s vý­voj­kou už ma­jí tro­chu pro­blémy, jak se však uká­za­lo až mno­hem poz­dě­ji). Se­šli jsme se v pon­dě­lí 8. srp­na a s leh­kým po­li­to­vá­ním jsme zjis­ti­li, že jsme pou­ze dva, ale i ta­to po­čá­teč­ní ne­vý­ho­da se na­ko­nec uká­za­la ja­ko před­nost – ale­spoň jsme po so­bě po­tmě ne­šla­pa­li. Plán byl ta­ko­vý, že si pro­jde­me ce­lým pro­ce­sem fo­to­gra­fie, od zá­klad­ních in­for­ma­cí o ob­slu­ze fo­to­a­pa­rá­tu na svit­ko­vý film, přes vy­vo­lá­ní ne­ga­ti­vů až po ná­sled­né „oku­ko­vá­ní“ ho­to­vých fo­tek na svět­le. Prv­ní den jsme se nej­pr­ve se­zná­mi­li s fo­to­a­pa­rá­tem a fil­mem, s tem­nou ko­mo­rou a se vším, co by nás moh­lo po­tkat bě­hem fo­ce­ní. Na­neštěs­tí se uká­za­lo, že se po­ved­lo i to, co by se za žád­ných okol­nos­tí po­vést ne­mě­lo, a to dvo­ji­tá ex­po­zi­ce hned na prv­ním sním­ku ma­lé ši­kov­né mo­del­ky Ste­ly (če­lo jí pře­tí­na­jí zá­řiv­ky ze stro­pu). A pak už jsme se vy­zbro­je­ni ex­po­zi­me­t­rem a Ya­shi­cou vy­da­li fo­tit. Vy­fo­tit dva­náct sním­ků nám tr­va­lo dvě ho­di­ny – na­jed­nou jsme totiž za­ča­li o kom­po­zi­cích (i ex­po­zi­cích) mno­hem ví­ce pře­mýš­let. Sto­jí ty­hle scho­dy za to, aby by­ly na fot­ce? Ne­ní ta­dy moc svět­la? Kam se mám po­sta­vit, aby to dob­ře vy­pa­da­lo? Dru­há šan­ce pros­tě ne­by­la a vy­ma­zá­ní ne­po­ve­de­né fot­ky by­lo pros­tě ne­mož­né. Na­víc, jak po­znat ne­po­ve­dou fot­ku? Na to jsme si mu­se­li ješ­tě chví­li po­čkat. Po ná­vra­tu jsme se vy­da­li s vel­kým oče­ká­vá­ním film vy­vo­lat. Do­po­led­ne jsme se pra­li s na­mo­tá­vá­ním fil­mu do vý­voj­ni­ce, a pro­to­že se ce­lý ten­to pro­ces mu­sí ode­hrát v na­pros­té tmě, tro­chu jsme si za­na­dá­va­li a ješ­tě ví­ce za­smá­li. Na­štěs­tí se to Kris­ti­á­no­vi po­ved­lo dob­ře a moh­li jsme vy­vo­lat ne­ga­ti­vy – vý­voj­ka, vo­da, usta­lo­vač, vo­da a pak už jsme s úža­sem sle­do­va­li sním­ky na fil­mu. Ono tam oprav­du ně­co je! S po­li­to­vá­ním jsme zjis­ti­li, že vět­ši­na sním­ků je roz­ma­za­ná, ně­kte­ré za­se pře­svět­le­né, ji­né na­o­pak moc tma­vé. Ale to nám ra­dost ne­zka­zi­lo. Ne­cha­li jsme film uschnout a dru­hý den se s od­hod­lá­ním vy­da­li mí­chat po­zi­tiv­ní vý­voj­ku z mno­ho­le­tých che­mi­ká­lií. Ač ne­ví­me jak, po­ved­lo se. Když by­lo všech­no na­chys­tá­no, za­po­čal náš boj se zvět­šo­vá­kem. Ho­di­ny, pa­pír (kde že má tu cit­li­vou stra­nu?), ru­ka­vi­ce, zku­šeb­ní prouž­ky, za­ost­řo­vá­ní, lu­pa, vý­voj­ka a usta­lo­vač a hlav­ně ne­po­pleť­te pin­ze­ty. Až z to­ho šla hla­va ko­lem. Ja­ká však by­la na­še ra­dost, když se ve vý­voj­ce za­ča­ly ob­je­vo­vat ob­ry­sy ob­jek­tů na fot­ce. Fas­ci­no­va­ně jsme po­zo­ro­va­li, jak se ob­je­vu­je čer­ná a bí­lá v růz­né in­ten­zi­tě. Přes­to­že se na­še fot­ky roz­hod­ně ne­da­jí dát ni­kam na vý­stav­ku, jsou na­še prv­ní (a roz­hod­ně ne po­sled­ní!) a má­me z nich ohrom­nou ra­dost. Pro­ces tvor­by kla­sic­ké fo­to­gra­fie je dlou­hý, ob­čas ná­roč­ný a pře­de­vším (ale­spoň pro nás) ab­so­lut­ně ne­vy­zpy­ta­tel­ný. A pro­to kou­zel­ný. To­mu na­pja­té­mu oče­ká­vá­ní a bez­bře­hé ra­dos­ti, když „to vy­jde“ se zkrát­ka žád­ný di­gi­tál ne­vy­rov­ná.

Martina Veberová

Trackback Tisk

Tags:

Kategorie: Různé

Umístění: Blogs Olivová