Vložil(a)
9.7.2012 7:28 

Nebylo nás moc. Ale nikomu to nebránilo v tom, aby si užil vodu, na kterou jsme vyrazili 23. června z Kutné Hory. Vlakem. Zdůrazňuji vlakem, protože z předpokládaných čtyř hodin se kvůli „mimořádným“ událostem na kolejích stalo hodin šest. Tím pádem asi nemusím zdůrazňovat, že si všichni pořádně oddychli, když jsme konečně vystoupili ve Vyšším Brodě, našem prvním „hotelu“. Tady jsme totiž začínali druhý den naši cestu po Vltavě. V neděli chvilku trvalo, než se každý vžil do své role zadáka nebo háčka, ale potom vše probíhalo v klidu. Nikoho nepřekvapil žádný jez ani peřeje. I když v klidu může být v tomhle směru celkem relativní pojem. Někomu by možná těch deset minut, kdy jsem zhruba 300 metrů zoufale „plavala“ na hladině a nemohla se vydrápat na loď, moc klidných nepřipadalo. Jednoduše, nestoupejte si na lodi, i kdybyste si chtěli stotisíckrát zkusit, jak se asi cítí gondoliéři. Mohlo by se totiž stát, že tak trochu bezmocně zamáváte rukama a hodíte placáka do vody J.

V pondělí jsme dopoledne úspěšně překonali dešťovou krizi a po obědě se vydali opět na cestu.  Ta naštěstí nebyla moc dlouhá, protože nás čekal odpolední program v Českém Krumlově. Tím byla hra, při které jsme poznali některé z nejdůležitějších památek tohoto překrásného města.

Úterý. Bože úterý. Bože Kleť. Úterý, které mělo být odpočinkovým dnem. Úterý, kdy jsme brzy ráno vyrazili na třináct kilometrů vzdálenou rozhlednu. Do kopce. V podstatě nemůžu říct, jak se šlo ostatním, protože já šla v poslední linii, čítající dva členy, která každých dvě stě metrů s vyplazeným jazykem zastavovala a hledala svoje plíce. Když jsem se po úmorných čtyřech hodinách vydrápala nahoru na Kleť, neměla jsem už sílu vyjít ještě pár schodů na budovu rozhledny, takže jsem ten Temelín, který je odtamtud vidět, stejně neviděla :D. Nicméně úterý bylo ještě ve znamení vražd. V podstatě celým kurzem nás provázela hra na vraha. Smyslem hry bylo losováním určit vraha, který následně zabíjí a skupina ho musí odhalit. Nejúkladnější vražda se stala v úterý ráno a pokračovalo to zabitím v supermarketu. V té době jsem už věděla, kdo to byl, ale velká nespravedlnost je to, že když jste si něčím vážně jistí, nikdo vám nevěří. Naštěstí večer to bylo lepší a Jíťa byla bez milosti usvědčena.

Středa probíhala v klidu, i když únava už se pomalu dostavovala a tak byli večer všichni rádi, že si můžou jít lehnout. Ve čtvrtek ráno jsme brzy vstávali, protože nás čekala dlouhá a náročná závěrečná cesta. Troufám si říct, že každý už držel sotva pádlo v ruce, takže když jsme uviděli nádražní most, kde končila naše cesta po řece, následovalo veliké UFff. Očistili jsme lodě a vyrazili na cestu domů. Všichni byli příšerně unavení a úplně „vyflusaní“, ale myslím, že spokojení nad příjemně stráveným týdnem J.

PS: Přetáhnout večerku je sice fajn, ale koupání v příšerně ledové vodě jako trest už moc ne ;) :D.

B. Prchalová, C3A

Trackback Tisk

Tags:

Kategorie:

Umístění: Blogs Papoušková