Dne 21. 3. 2013 se stu­den­ti C3B Gym­ná­zia Ji­ří­ho Or­te­na z Kut­né ho­ry při­po­ji­li ja­ko dob­ro­vol­ní­ci k pro­jek­tu Slu­níč­ko­vý den, kte­rý si kla­de za cíl po­má­hat ro­di­nám, jež ote­vře­ly své srd­ce a na­bíd­ly dě­tem z dět­ských do­mo­vů lás­ky­pl­né pro­stře­dí k ži­vo­tu. Úkol byl pro nás za­dán vel­mi jas­ně. Na­ším cí­lem by­lo pro­dat co nej­ví­ce před­mě­tů na pod­po­ru již dří­ve zmiňova­ných ro­din. Na­še před­sta­vy o tom, co nás če­ká, by­ly v mno­hých ohle­dech roz­díl­né, ale re­a­li­ta nás za­sko­či­la v kaž­dém pří­pa­dě. Od těch nej­ví­ce pe­si­mis­tic­kých z nás jsme se do­čka­li těch nej­lep­ších zá­žit­ků a do­jem­ných si­tu­a­cí, kte­ré by se moh­ly rov­nat ro­má­nům z dob, kdy dob­ro­di­ní ne­by­lo jen pou­há idea. Na dru­hé stra­ně ti, kte­ří se do pro­jek­tu vrh­nu­li bez stra­chu z ne­ú­spě­chu, by­li čas­to roz­ča­ro­vá­ni ne­o­cho­tou a ne­zá­jmem ve­řej­nos­ti. 

Asi s nej­krás­něj­ší ukáz­kou lid­skosti jsme se moh­li se­tkat v ko­lín­ské ne­moc­ni­ci. Už při pří­cho­du nás na­padlo, že li­dé, kte­ří mu­sí do ne­moc­ni­ce, ma­jí svých sta­ros­tí dost, a pro­to jsme ne­o­če­ká­va­li žád­ný vel­ký úspěch. O to vět­ší pře­kva­pe­ní nás če­ka­lo v če­kár­ně míst­ní­ho oč­ní­ho od­dě­le­ní, kde nás za­sta­vi­la pa­ní, kte­rá mě­la již na prv­ní po­hled vel­kou prá­ci jen se zdo­lá­ním scho­dů do prv­ní­ho pa­t­ra. Při ve­li­kos­ti dů­cho­dů v na­ší ze­mi jsme po­čí­ta­li jen s jed­ním před­mě­tem ma­xi­mál­ně. Zde nás ovšem za­sko­či­la lid­ská dob­ro­ta, kte­rá z dneš­ní­ho svě­ta mi­zí, ja­ko mi­zí jed­not­li­vé dru­hy zví­řat. Po chví­li nás pa­ní při­pra­vi­la téměř o všech­ny před­mě­ty a my jsme moh­li jen žas­nout nad prá­vě utr­že­nou sumou.

Kaž­dá min­ce má ovšem dvě stra­ny, což se po­tvr­di­lo bo­hu­žel i v na­šem pří­pa­dě. Kdy­bychom mě­li se­číst všech­na mís­ta, kam jsme by­li po­sí­lá­ni, vy­sta­či­lo by to tak na střed­ně vel­kou kni­hov­nu. Nej­vět­ším ka­me­nem úra­zu se pro nás sta­lo ovšem po­ča­sí, kte­ré nás ne­ú­pros­ně vy­há­ně­lo ze všech ve­řej­ných pro­stran­ství, stej­ně ja­ko po­ten­ci­o­nál­ní dár­ce.

Roz­hod­ně ne­mů­že­me říct, že ten­to den byl snad­ný, ale stej­ně tak mů­že­me říct, že po­moc dru­hým li­dem v nou­zi nám stá­la za všech­ny mr­zu­tos­ti, kte­ré asi jsou s kaž­dým po­dob­ným po­či­nem ne­vy­hnu­tel­ně spja­té.

0 Počet komentářů ...

Login to Add Your Comment