Vložil(a)
24.10.2011 20:25 

Tak má­me za se­bou 7. roč­ník pra­cov­ně na­uč­né­ho po­by­tu v Ji­zer­ských ho­rách. Ač­ko­liv je sed­mič­ka tra­dič­ně šťast­né, na­dě­ji pro­bou­ze­jí­cí čís­lo, na­rá­že­li jsme při or­ga­ni­za­ci le­toš­ní­ho pro­jek­tu od za­čát­ku na sa­mé těž­kos­ti. Už vý­běr tří­dy a sta­no­ve­ní mož­né­ho ter­mí­nu nám při­nes­ly při tra­dič­ní na­bi­tos­ti na­še­ho ka­len­dá­ře ak­cí zkouš­ku z kom­bi­na­to­ri­ky, při níž se nám kou­ři­lo z hla­vy. Když jsme na­ko­nec prv­ním tes­tem pro­šli a ří­ka­li jsme si, že má­me pro le­to­šek pro­jekt Ji­zer­ky tak ří­ka­jíc „pod stře­chou“, uká­za­lo se, že sku­teč­né pro­blémy te­pr­ve za­čí­na­jí. Na­še oče­ká­vá­ní, že žá­ci s nad­še­ním uví­ta­jí mož­nost strá­vit za tři dny prá­ce v les­ní škol­ce ně­ko­lik ro­man­tic­kých, ba dob­ro­druž­ných dní na hor­ské cha­lu­pě z po­čát­ku 18. sto­le­tí, je­jíž sou­čas­né vy­ba­ve­ní to pů­vod­ní tři sta let sta­ré pře­vy­šu­je snad jen tím, že na zá­cho­dě na­jde­te to­a­let­ní pa­pír (čer­ti vě­dí, co tam mě­li k dis­po­zi­ci sta­ří ho­ra­lé), vza­lo vel­mi rych­le za své. Před­sta­va po­by­tu v cha­tě se su­chým zá­cho­dem, bez kou­pel­ny, dál­ko­vé­ho či ale­spoň ústřed­ní­ho to­pe­ní, te­kou­cí vo­dy a elektři­ny žá­ky, a jak se zá­hy uká­za­lo pře­de­vším ro­di­če, pří­mo vy­dě­si­la. K to­mu se pár dní před od­jez­dem při­da­la změ­na po­ča­sí a po­měr­ně zlo­věst­ná před­po­věď je­ho dal­ší­ho vý­vo­je. Kom­bi­na­ce oče­ká­va­né­ho ne­po­hod­lí, za něž má být ke vše­mu za­pla­ce­no fy­zic­kou pra­cí, a ne­vlíd­né­ho po­ča­sí po­čí­na­la v le­daskom bu­dit pa­nic­kou hrů­zu… Pod je­jím vli­vem se pak mlá­dež, čas­to kri­ti­zo­va­ná za své cho­vá­ní, bez­o­hled­nost, so­bec­kost, le­nost, ne­stá­lost, ne­zá­jem, zhýč­ka­nost a změk­či­lost, změ­ni­la v chudáč­ky, kte­ré nu­tí ne­ro­zum­ní uči­te­lé fy­zic­ky pra­co­vat a sná­šet ne­po­hod­lí, na­víc v sych­ra­vém pod­zim­ním po­ča­sí. A chudáč­ků je po­tře­ba se za­stat, omlu­vit je, za­chrá­nit je. Umož­nit jim, aby dě­la­li to, co dě­la­jí den za dnem: se­dět ve ško­le a od­po­led­ne se při­pra­vo­vat na dal­ší vy­u­čo­vá­ní. Do ško­ly cho­dí rá­di a ce­lý den po­zor­ně sle­du­jí vý­u­ku a Fa­ce­book za­pnou od­po­led­ne za­ru­če­ně až teh­dy, když řád­ně spl­ni­li všech­ny škol­ní po­vin­nos­ti. A tak je to dob­ře, pro­to­že se ma­jí pře­ce pře­de­vším vzdě­lá­vat, ne jez­dit po pro­jek­tech, zvláš­tě ne ta­ko­vých, kde ne­ní za­jiš­tě­na ani ele­men­tár­ní hy­gi­e­na!
Do­mní­vá­me se, že je správ­né, aby ško­la mi­mo škol­ní bu­do­vu or­ga­ni­zo­va­la pou­ze ta­ko­vé ak­ti­vi­ty, u nichž se dá před­po­klá­dat, že se k nim žá­ci ve svém mi­mo­škol­ním ži­vo­tě ne­do­sta­nou. Výš­la­py po Čes­kém rá­ji or­ga­ni­zo­va­né z cha­ti­ček v kem­pu all inclusi­ve ne­bo vý­jezdy s ces­tov­ní­mi kan­ce­lá­ře­mi do­stup­né prak­tic­ky ko­mu­ko­liv kdy­ko­liv ma­jí jis­tý po­zná­va­cí, avšak téměř nu­lo­vý vý­chov­ný po­ten­ci­ál. Sa­mo­zřej­mě, pro uči­te­le je or­ga­ni­za­ce po­dob­ných ak­cí re­la­tiv­ně ne­ná­roč­ná a spo­čí­vá ví­ce mé­ně ve vy­dá­vá­ní po­ky­nů, v ko­lik ho­din se ma­jí do­sta­vit na sní­da­ni ne­bo kde je sraz před od­cho­dem na Trosky. Ovšem své vlast­ní po­slá­ní, kte­ré spo­čí­vá v roz­ví­je­ní žá­ka, v do­sa­že­ní po­zi­tiv­ních změn v je­ho cho­vá­ní, pro­ží­vá­ní a po­sto­jích, uči­tel při ta­ko­vé ak­ci spí­še ne­pl­ní, ne­boť žá­ci do­sta­nou stě­ží pří­le­ži­tost dě­lat ně­co no­vé­ho, do­stat se do ne­ob­vyk­lých si­tu­a­cí, kte­ré by mu­se­li ře­šit, ko­mu­ni­ko­vat ji­nak, než jak běž­ně me­zi se­bou ko­mu­ni­ku­jí, po­znat svo­je sil­né a sla­bé strán­ky, pře­ko­ná­vat sa­mi se­be atd. Že se uči­tel při po­dob­ných pod­ni­cích dob­ro­vol­ně de­gra­du­je do ro­le do­zor­ce, v níž těž­ko na­pl­no uplat­ní od­bor­né pe­da­go­gic­ké vzdě­lá­ní, je zřej­mé… Úko­lem pe­da­go­ga je zá­měr­ně na­vo­zo­vat pe­da­go­gic­ké si­tu­a­ce bo­ha­té na for­ma­tiv­ní pro­žit­ky v ko­lek­ti­vu vrs­tev­ní­ků a po­sky­tu­jí­cí do­sta­tek pří­le­ži­tos­tí k roz­vo­ji kom­pe­ten­cí. Ne­e­xis­tu­je žád­ný pe­da­go­gic­ký dů­vod, aby uči­te­lé suplo­va­li ces­tov­ní kan­ce­lá­ře, ne­bo aby se do­kon­ce spo­lu s žá­ky stá­va­li je­jich zá­kaz­ní­ky. Že se člo­věk nej­e­fek­tiv­ně­ji roz­ví­jí a po­sou­vá vpřed pře­de­vším svou vlast­ní ak­ti­vi­tou, je ne­zpo­chyb­ni­tel­né. Žák má být ak­tiv­ním sub­jek­tem, ni­ko­liv pa­siv­ním ob­jek­tem vý­chov­ně vzdě­lá­va­cí­ho pro­ce­su. To pla­tí pro vy­u­čo­va­cí ho­di­nu stej­ně ja­ko pro mi­mo­škol­ní ak­ci.

A jak te­dy na­ko­nec pro­bě­hl náš le­toš­ní tý­den na jed­né z Ma­ri­án­sko­hor­ských bud? Až ne­u­vě­ři­tel­ně zda­ři­le! Po prv­ních roz­pa­cích se žá­kům na cha­lu­pě pře­ci jen za­lí­bi­lo. Zjis­ti­li, že i přes ab­sen­ci elektři­ny se dá roz­sví­tit – jen je nut­né na­lít olej do lam­py a škrt­nout sir­kou, že ne­mu­sí mrz­nout, ne­boť je mož­né si za­to­pit – jen je nut­né na­se­kat dří­ví a tr­pě­li­vě roz­dě­lat oheň, že je mož­né se umýt - jen je nut­né do­jít ven k po­to­ku, ne­bo si ohřát vo­du v hrn­ci, že je mož­né se na­jíst – jen je nut­né si uva­řit, že je mož­né všec­ko to­hle zvlád­nout – jen je nut­né si na­vzá­jem po­mo­ci a efek­tiv­ně se do­mlu­vit, že je mož­né i v re­la­tiv­ním ne­po­hod­lí ví­ce než pří­jem­ně re­la­xo­vat – jen je nut­né nejdřív ně­co vy­ko­nat, že je zkrát­ka mož­né se i na cha­tě bez vy­mo­že­nos­tí ci­vi­li­za­ce cí­tit dob­ře, po­ba­vit se a užít si legra­ci – jen je ovšem nut­né na­jít od­va­hu, pře­ko­nat vro­ze­nou po­ho­dl­nost a vy­pra­vit se tam. Zpro­střed­ko­vat žá­kům ty­to zá­žit­ky při­ro­ze­ně sto­jí uči­te­le ohrom­né množ­ství ener­gie: sa­mi muse­jí jít pří­kla­dem, fy­zic­ky pra­co­vat, muse­jí žá­ky pře­svěd­čo­vat a po­vzbu­zo­vat, po­má­hat jim pře­ko­ná­vat ne­sná­ze, dů­klad­ně všech­ny čin­nos­ti plá­no­vat, muse­jí se sa­mi vzdát po­hod­lí, ná­ro­ku na od­po­či­nek, muse­jí mít od­va­hu nést ri­zi­ko, že se je­jich od­hod­lá­ní dě­lat svou prá­ci dob­ře se­tká s ne­po­cho­pe­ním oko­lí.
Jsem rád, že ta­ko­vé uči­te­le na­še ško­la má. Le­tos v Ji­zer­ských ho­rách by­li tě­mi, kdo se ne­ne­cha­li zviklat a šli dě­lat to, o čem jsou pře­svěd­če­ni, že je správ­né, ko­le­go­vé Rad­ka Oli­vo­vá a Ro­man Bar­to­ní­ček. Že svou prá­ci vy­ko­na­li skvě­le, jis­tě po­tvr­dí tří­da C2B, kte­rá v Ji­zer­kách pod je­jich ve­de­ním od­ved­la kus po­cti­vé prá­ce v les­ní škol­ce v Jo­se­fo­vě Do­le a kte­rá s ni­mi přes všech­ny pří­pad­né po­čá­teč­ní oba­vy pro­ži­la ně­ko­lik hez­kých dní pl­ných vzá­jem­né­ho po­zná­vá­ní, ob­je­vo­vá­ní no­vé­ho, prá­ce i zá­ba­vy. Na­ko­nec pří­slo­več­ná sed­mič­ka ne­zkla­ma­la a mi­mo­řád­né úsi­lí a na­sa­ze­ní obou ko­le­gů od­mě­ni­la. Ná­roč­ná ak­ce se přes po­čá­teč­ní ne­pří­zeň okol­nos­tí pře­ci jen vy­da­ři­la.
Zá­vě­rem dě­ku­ji tří­dě C2B za vy­ko­na­nou prá­ci i vzor­né cho­vá­ní v prů­bě­hu ce­lé­ho pro­jek­tu a pře­ju jí dal­ší vy­da­ře­né ak­ce.

Jiří Posselt

Hodnocení žáků:
Kdy­bych měl hod­no­tit pro­jekt Ji­zer­ské ho­ry, na­psal bych nej­spíš to­to: Skvě­lé pro semknu­tí ko­lek­ti­vu a vzá­jem­né po­zná­ní, a to jak me­zi stu­den­ty, tak me­zi kan­to­ry. A roz­hod­ně ne­o­pa­ko­va­tel­ný zá­ži­tek.

Da­vid Kupr

Po­byt v Ji­zer­ských ho­rách se mi ve­li­ce lí­bil. Pod­mín­ky v pří­ro­dě a na cha­tě bez všech tech­nic­kých vy­mo­že­nos­tí nás při­mě­ly, abychom spo­lé­ha­li jed­nak sa­mi na se­be, jed­nak na své spo­lu­žá­ky. Byl to dal­ší zá­ži­tek s mou tří­dou, rá­da bych ho zno­vu zo­pa­ko­va­la. :)

Ka­ro­li­na Kraj­co­vá

Až na stu­de­nou vo­du a ka­di­bud­ku se mi zdál sko­ro tý­den v Ji­zer­kách ve­li­ce po­uč­ný a i zá­bav­ný. Pro­žil jsem si a vy­zkou­šel, ja­ké to je žít bez elektři­ny. Mně to vy­ho­vo­va­lo a klid­ně bych to zku­sil zno­va. 

Ši­mon Voj­těch

Můj ko­men­tář k Ji­zer­kám? :) Ji­zer­ské ho­ry v po­dá­ní na­ší tří­dy by­ly pod­le mé­ho ná­zo­ru za­tím nej­lep­ší škol­ní ak­cí, kte­rou jsme ja­ko tří­da pod­nik­li. Na po­čát­ku to s ce­lým vý­le­tem vy­pa­da­lo do­sti ble­dě, je­li­kož se ni­ko­mu z nás ne­chtě­lo trá­vit 6 dní na hor­ské chat­ce z 18. st. bez elektři­ny, tep­lé vo­dy a na­dě­je na ci­vi­li­za­ci. Na­ko­nec jsme ale od­jíž­dě­li v cel­kem hoj­ném po­čtu 25 ne zrov­na nad­še­ných pra­can­tů. Ces­tu jsme ab­sol­vo­va­li vla­kem a už tam se nám ce­lá ak­ce za­čí­na­la lí­bit, ale jen do té do­by, než jsme uvi­dě­li ten snad nej­vět­ší ko­pec, ja­ký si do­ká­že­te s 15 ki­lo­gra­mo­vou kros­nou na zá­dech před­sta­vit, ale i ten jsme na­ko­nec pře­ko­na­li a uby­to­va­li jsme se v na­šem do­čas­ném zá­le­sác­kém byd­liš­ti, kde jsme mě­li trá­vit ná­sle­du­jí­cích 6 dní. Hned prv­ní den za­čal krás­ným, ale le­do­vým rá­nem, do kte­ré­ho jsme se pro­bu­di­li. Hned po sní­da­ni jsme se vy­da­li do les­ní škol­ky, kde jsme ple­li zá­hon­ky a na­vzá­jem se ješ­tě lé­pe po­zná­va­li. Kaž­dý ná­sle­du­jí­cí den byl svým způ­so­bem stej­ný, ale pl­ný legra­ce a spo­leč­ných zá­žit­ků. I přes po­čá­teč­ní ne­chuť jsme si náš pra­cov­ní tý­den vel­mi uži­li a za­kon­či­li ho třeš­nič­kou na dor­tu v po­do­bě vý­teč­ných bo­rův­ko­vých kned­lí­ků, kte­rých ně­kte­ří z nás do­ká­za­li spo­řá­dat i sedm.  

Pav­la Kr­ti­lo­vá

Mně osob­ně se po­byt v Ji­zer­ských ho­rách vel­mi lí­bil. Nejdří­ve jsem mě­la oba­vy z pod­mí­nek, kte­ré ne­zně­ly pří­liš po­zi­tiv­ně (po­byt bez tep­lé vo­dy a elektři­ny). Na­ko­nec se uká­za­lo, že to ne­ní až ta­ko­vý pro­blém a dá se to zvlád­nout. Jsem rá­da, že jsem se té­to ak­ce zú­čast­ni­la, pro­to­že jsem se opět pře­svěd­či­la o na­šem ko­lek­ti­vu, kte­rý dr­ží při so­bě a umí si po­má­hat. Dí­ky na­ší pa­ní uči­tel­ce by­la at­mo­sfé­ra po ce­lý náš po­byt vy­ni­ka­jí­cí. Jsem rá­da, že jsem moh­la pa­ní uči­tel­ku po­znat i mi­mo ško­lu. :)

Ale­na Krá­li­ko­vá

Dí­ky, by­lo to pěk­né. Na­ko­nec jsem rá­da, že jsem je­la.

Pet­ra Boj­kov­ská

I když jsem zpo­čát­ku by­la (mož­ná ja­ko vět­ši­na ostat­ních) tro­chu ne­mi­le pře­kva­pe­ná pod­mín­ka­mi, do kte­rých jsme se vy­da­li, br­zy jsem se akli­ma­ti­zo­va­la a po­zna­la, ja­ké kouz­lo cha­ta má. Ta at­mo­sfé­ra to­pe­ní v kam­nech a sví­ce­ní pe­t­ro­le­jo­vý­mi lam­pič­ka­mi je krás­ná. Okol­ní le­sy jsou mno­hem čist­ší, než na ja­ké jsem zvyk­lá. To, že na ten­to tý­den bu­du rá­da vzpo­mí­nat, udě­la­lo hlav­ně to, s ja­ký­mi lid­mi jsem ho moh­la strá­vit a co jsem dí­ky nim za­ži­la. :-) O legra­ci ne­by­la nou­ze v žád­nou den­ní ho­di­nu. :-)

De­ni­sa No­vá­ko­vá

Pro­jekt v Ji­zer­ských ho­rách se mi lí­bil, na­u­či­lo mě to pár vě­cí. Pra­co­va­lo se dob­ře ve škol­ce pro strom­ky, ale mys­lím, že ten tý­den tam sta­čil.

Fran­ti­šek Pazder­ka

Další fotky z projektu naleznete na Facebooku GJO nebo ve Fotogalerii.

Trackback Tisk

Tags: projekty

Kategorie: Biologie

Umístění: Blogs Olivová